Foto - soustředění ve Vříšti ve dnech 25. května až 28.května 2015

Již potřetí jsme jeli na foto-soustředění do námi oblíbeného RS VUT FSI ve Vříšti. Samotná  Vříšť má jen 33 obyvatel, je součástí městyse Sněžné. První zmínky o  Vříšti se datují již do 14. století. Svůj název obec získala podle říčky Fryšávky, která vyvěrá asi 2 km na západ od Fryšavy a dříve se říčka  jmenovala Vříšť. Ještě před rokem 1559 v osadě Vříšť založili Pernštejnové sklárnu. Sklářští odborníci se domnívají, že právě ze vříšťské sklárny pochází nejstarší známá dochovaná sklenice z této oblasti, tzv. pernštejnský vítací pohár, uložený ve sbírkách na hradě Buchlově. Byl zhotoven již před rokem 1582. Je vyroben ze slabě zahnědlého skla a ozdoben ve smaltové barvě provedeným znakem Vratislava z Pernštejna a jeho manželky. V roce 1651 zde byl založen i první hamr na zpracování surového železa, potom i druhý na výrobu drátů. Z druhého hamru pak byla elektrárna, byly zde i přádelny lnu a mnohé mlýny. V době rozkvětu železářské výroby na novoměstském panství se Vříšť stala správním centrem této výroby. Sídlil zde totiž tzv. šichtmistrovský úřad, který rovněž vykonával funkci úřadu báňského. Dnes je v této budově penzion Panský dům.
Od Vříště začíná nejkrásnější úsek povodí říčky Fryšávky. Jako jedinečné území s harmonickou kulturní krajinou bylo povodí Fryšávky zařazeno Mezinárodní unií pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) do tzv. Zelené knihy, která je celosvětovým seznamem chráněných území. V minulosti měla tato říčka velký význam. Její voda byla využívána pro kadovskou železnou huť, kuklický, vříšťský a líšeňský hamr, vříšťskou sklárnu, líšeňské textilky a pro mnohé mlýny a pily. První den - 25. května 2015 cestou do Vříště jsme jeli každý po jiné trase a fotografovali na různých zajímavých místech kraje. Někteří fotografovali cestou už v Tišnově, Předklášteří, jiní ve Ski areálu  u Nového Města, další fotografovali z rozhledny v Karasíně, u kostelíku ve  Vítochově, v Maršově, na Kuklíku, v Jimramově, Bystřici nad Pernštejnem a jiných zajímavých místech kraje

          Ski areál                                                                                             Karasín

         Vítochov

          Vříšť

Druhý den - 26. května 2015 jsme po snídani vyrazili přes Sněžné, Mílovy a Svratku do Kameniček. Zde jsme navštívili památník malíře Antonína Slavíčka a podívali se do místního barokního kostela. Nedaleko kostela je i pomník obětem I, světové války od hlineckého rodáka akademického sochaře Karla Lidického. Kromě Slavíčka zde působili i další malíři – Bohuslav Dvořák, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, Otakar Nejedlý, Rudolf Kremlička, Gustav Macoun, Jaroslav Sodomka a Karel Wagner. Nejznámějším autorem, který v této krajině hledal náměty, byl Karel Václav Rais, jehož román „Západ“ byl inspirován touto obcí. Na hřbitově lze nalézt hroby některých postav tohoto románu, Dále jsme pokračovali do Hlinska, kde jsme navštívili " Soubor lidových staveb Vysočina ",  zvaný Betlém. Původními obyvateli roubených domků byli drobní řemeslníci – především hrnčíři. Po zániku hrnčířství se lidé věnovali tkalcovství a dalším řemeslům (například bychom zde nalezli ševce, klempíře, hračkáře, krejčí, pasíře, kožešníky …). Město Hlinsko nemá příliš historických památek, ale památková rezervace Betlém je v oblasti střední Evropy bez nadsázky jedinečná .

          Křižánky a Hlinsko

Z Hlinska jsme pokračovali dále do obce Svobodné Hamry, kde jsou další zajímavé památky - kovací hamr, mlýnice, zámeček a roubená Hamerská krčma u Jonáše. Zde jsme se stavili na oběd. Hamerská krčma je kulturní památkou České republiky a je jednou z nejstarších hospod v České republice a Evropě. Po obědě jsme pokračovali do skanzenu na Veselém Kopci. Je to „Soubor lidových staveb Vysočina“. V současné době zde najdete téměř třicet volně rozptýlených objektů. Tvoří osadu, která přináší svědectví o životě, práci a zábavě drobných rolníků 19. a 20. století. K vidění jsou budovy jako špýchar, ovčín, výměnek, čtyřboká stodola pokrytá šindelem, zvonička z Jeníkova, usedlost z Lezníku, haltýř se studánkou, suška ovoce ze Stříteže, suška lnu, hájenka z Kozojed, včelín, vodní olejna z Damašku, mlýn, usedlost z Mokré Lhoty, stupník na tlučení třísla, výměnek ze Širokého Dolu aj. Jako sladká tečka na závěr výletu a příjemně prožitého dne byla návštěva cukrárny ve Sněžném.

          Svobodné Hamry

         Veselý Kopec

Třetí den bylo naším fotografickým cílem město Polička. Polička je vstupní branou do Žďárských vrchů, jednoho z nejkrásnějších koutů Česko- moravské vrchoviny. V minulosti bývala věnným městem českých královen a v 18. století patřila mezi nejbohatší města Východních Čech. Do dnešních dnů se dochovaly městské hradby zpevněné 19 věžemi, s ochozem místy přístupným veřejnosti. Hradby v délce 1220 m obepínají celé historické jádro. Na náměstí stojí jeden z nejkrásnějších mariánských sloupů v Čechách. Dominantou města je kostel sv. Jakuba, v jehož věži se narodil a část svého dětství prožil hudební skladatel Bohuslav Martinů.

         Fotografie z Poličky

          Po prohlídce Poličky jsme jeli na rybníky v Jedlové...

Dále pak jsme jeli na oběd do řecké restaurace Otakar v Bystrém - Hamrech a pak pokračovali na hrad Svojanov. Svojanov je jediným hradem v našich zemích, v jehož architektuře se mísí gotika s empírem, tedy středověk s 19. stoletím. V dnešní době je hrad Svojanov tradičním místem konání nejrůznějších kulturních akcí, šermířských vystoupení, jarmarků s ukázkami řemesel, koncertů, divadelních festivalů apod. Pro návštěvníky je atraktivní i samotný areál hradu, s rozhlednou na břitové věži, vyhlídkovými ochozy na hradbách a nádvořími. Součástí areálu je i obnovená gotická zahrada, jediná svého druhu ve střední Evropě. Na baštách jsou postaveny romantické oddechové a vyhlídkové altány.

          hrad Svojanov

Cestou zpět jsme navštívili jednoho člena klubu ve vesnici Rohozná, který nemohl jet s námi. Po chvíli odpočinku pak pokračovali do místa našeho pobytu ve Vříšti. Cestou nás zaujal jeden z nejstarších kostelů v regionu - kostel sv. Petra a Pavla v Korouhvi.

Poslední den nás čekala po snídani cesta zpět do Brna. Opět jsme se vydali různými směry. Někdo jel přímo domů, někdo navštívil místa, která ostatní navštívili již první den cestou do Vříště. Naše skupinka hledala ještě zajímavé výhledy do krajiny nejen od Borovnice a Javorku, ale také od Sulkovce a Olešnice. Cestou zpět jsme navštívili ještě zámek v Kunštátě.

Na závěr jsme se stavil v Tišnově  na oběd v restauraci Tišnovská rychta. Po dobrém obědě jsme dorazili šťastně až do Brna....

                                                                                                                                                                  Stanislava Sadovská