Podzimní setkání ve Vříšti 5.10. až 8.10.2015

 Podzim často vytváří v přírodě úchvatné barevné scenérie a naskýtá se nejkrásnější podívaná na krajinu. Tyto barevné krajinné scenérie nezůstávají stranou zájmu lidí, zejména fotografů a podlehli jsme tomu i my. Stalo se již tradicí fotoklubu FITU3V vyjet na podzimní fotografické soustředění do Vříště v době, kdy příroda mění svůj háv. Když jsme vyjeli ráno z Brna, projížděli jsme krajinou zahalenou do raní mlhy. Místy však již se prodíralo sluníčko a vytvářely se tak pěkné přírodní scenérie.

Krajina kolem Jilmoví a  Huslí

Po příjezdu do Vříště a ubytování jsmě zahájili náš pobyt společným obědem v restauraci Klokočí v Kadově. Po dobrém obědě jsme pokračovali dle plánu do oblasti mezi Kadovem a Herálcem, kde se nachází prameny Svratky a jeden z nejvyšších vrcholů této oblasti - Žákova hora. Podařilo se nám nafotit nejen zajímavé záběry, ale nasbírat také nějaké houby.

Kadov - restaurace Klokočí

Mezi Kadovem a Herálcem

Pak jsme pokračovali přes osadu Kocanda a obec Cikháj do Polničky, která je známým místem hojně navštěvovaným dětmi nejen s rodiči, ale i školními výlety. Je zde nejen několik rybníků - Kamenný, Železný, Stříbrný a další, kolem kterých je možno se dostat až k tomu největšímu - Velkému Dářku. Také je zde zábavní park pro děti s různými atrakcemi pro zábavu i pro aktivní pohyb a sport,včetně parkové dráhy. Dále jsme pak pokračovali k Pilské přehradní nádrži a Tálskému mlýnu, zastavili se na Zelené hoře u Žďáru, poutního kostela sv. Jana Nepomuckého,,který je dílem stavitele Jana Blažeje Santiniho a významnou památkou UNESCO. Den jsme pak zakončili večeří na Maršovské rychtě.

Polnička

Pilská přehradní nádrž a Tálský mlýn

Zelená hora u Žďáru nad Sázavou

Další den po snídani jsme vyjeli na celodenní výlet do Poličky a Litomyšle. V Poličce jsme byli již při květnovém soustředění, kdy jsme navštívili zajímavá místa, jak můžete číst v květnovém článku o této akci. Tentokrát nám i počasí přálo, tak jsme šli okolo druhé části opevnění - parkánů, dále okolo malebných domečků Na Bídě, které jsou však již replikami původních roubených domků. Prošli jsme se po náměstí s 22 m vysokým morovým sloupem, který se však opravuje a pak pokračovali do Litomyšle.

Polička, Na Bídě                                                                                      v pozadí kostel sv. Jakuba - rodná světnička B.Martinů

Litomyšl je starobylé město z roku 951, o kterém je zmínka již v Kosmově kronice. Město a zámek mělo mnoho majitelů...Slavníkovci, Kostkové, Pernštejnové,Trauttmansdorffové. Valdštejn - Vartenbergové a posledními majiteli byli Thurn - Taxisové. Ve městě pobývala řada významných osobností, např. B. Němcová, A. Jirásek, M. D. Rettigová, Julius Mařák, Zdeněk Nejedlý, Olbram Zoubek a další. Významným dnem pro Litomyšl dodnes zůstává 2. březen roku 1824. Tehdy se v rodině sládka zámeckého pivovaru narodil syn - Bedřich Smetana. Pro svůj půvab a množství pamětihodností se Litomyšl stala známým turistickým cílem. Renezanční zámek s arkádami, barokním divadlem, parkem a pivovarem je zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Další zajímavosti - Smetanovo náměstí s úplně zachovaným podloubím po obou stranách a množstvím historických  domů, Smetanův dům, proboštský kostel, augustiánský klášter, piaristická kolej a gymnázium, stará radnice z roku 1418 s věží, židovský hřbitov, velké množství soch, několik muzeí, nově opravené klášterní zahrady a pod.

zámek                                                                                                      klášter

Smetanovo náměstí

Váchalova ulička                                                                      klášterní zahrady

Předposlední den našeho pobytu jsme navštívili rokokový zámek Nové Hrady.  Mezi dvojicí vzájemně propojených rybníků stoupá terasovými zdmi podezděná příjezdová cesta k bohatě zdobené trojdílné bráně. Sklon svahu poskytoval možnost vybudovat efektní terasovitý čestný dvůr, jakož i ornamentálně řešený rokokový park, v němž dochovaný kruhový altán byl budován současně se zahradou po r. 1791. Rozlehlé nádvoří bylo r. 1778 obestavěno přízemními hospodářskými úřednickými budovami, r. 1779 byl přistaven špýchar a v západním křídle zámku byla vystavěna zámecká kaple. Realizovaný projekt tohoto rokokového zámku se složitě komponovaným průčelím a dvakrát odstupňovanými rizality po stranách a přebohatou reliéfní štukovou a kamennou sochařskou výzdobou je přisuzován majiteli panství Janu Antonínovi Harbuval Chamaré. Po druhé světové válce byla v zámku škola a byly v ní upraveny různé prostory bez vědomí majitele. Po roce 1948 byl zámek vyvlastněn a prohlášen za státní kulturní majetek, ale byl nevhodně využíván a došlo k jeho postupné devastaci. K rekonstrukci přistoupil Státní ústav památkové péče až ve druhé polovině 80. let v době, kdy hrozilo zřícení východního křídla zámku, odkud musela být vystěhována škola. Do roku 1992, kdy byl objekt vrácen v restituci původním majitelům, bratrům Čerychovým, byla částečně rekonstruována jen východní část zámku. Po restituci nebylo v opravách pokračováno a objekt dále chátral. Obrat nastal až v roce 1997, kdy zámek od restituentů zakoupili manželé Kučerovi a přistoupili k jeho generální záchranné obnově. V zámku jsme si prohlédli  vstupní průjezdní síň, reprezentační sál s bohatou štukovou výzdobou, expozice nábytkového umění ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, francouzskou brodériovou zahradu na předním nádvoří, zeleninovou zahradu na zadním nádvoří, galerii anglických klobouků, přírodní divadlo, parkán s perénovými záhony, rozárium a italskou zahradu s kaskádami. Na velmi pozdní oběd jsme se stavili v Proseči do restaurace U Toulovce. Pak jsme pokračovali zpět do místa našeho ubytování. Cestou jsme chtěli navštívit ještě rozhlednu Terezka, ale bohužel v podvečer již byla zavřená.

Nové Hrady                                                                                                            

Galerie anglických klobouků        

kašna v Proseči                                                                               rozhledna Terezka

 Nastal poslední den našeho pobytu, tedy i doba odjezdu. Celou dobu jsme měli pěkné počasí, slunečno a teplo, ale na cestu nám opět tradičně trochu pršelo. K Brnu jsme se vydali různými směry - někdo jel ještě fotit do VPR Krátká, někdo pokračoval domů přes Dolní Rožínku. Naše skupinka se vydala údolím řeky Svratky přes Jimramov, Dalečín, Štěpánov, Nedvědici, Doubravník do Prudké. Přestalo pršet, tak jsme nějaký čas ještě věnovali fotografování podzimní krajiny s řekou nebo přírodním detailům. Na závěr jsme se pak  ještě stavili na oběd v Tišnově v restauraci Červený mlýn. 

            řeka Svratka u Prudké - Doubravník

Díky pěknému počasí se nám pobyt vydařil a určitě na něj budou všichni zúčastnění ještě dlouho vzpomínat.

                                                                                                                                                                       Stanislava Sadovská